Melvin Franklin

Melvin Franklin, zvaný též Mel či Blue (resp. Blu), se narodil 12. října 1942 v Montgomery ve státě Alabama, a to ještě jako David English. Své umělecké příjmení si vzal od nevlastního otce, kněze, který Melvina jako první přivedl ke zpívání, když jej v pouhých třech letech nechal zpívat v kostelním sboru. Naplno se jeho talent projevil hned o několik málo let později, když ještě jako žák "Detroitské základní školy" sklidil při vánočním představení první mohutné ovace aplaudujícího publika. Melvinova kariéra se mohla rozjet na plný plyn a o jeho nadání si dovolil jen málokdo zapochybovat. Jeho citlivý, ale přesto mocný bas zněl jednoduše skvěle a přesně se v něm odrážela i povaha samotného Franklina. Nezpochybnitelným schopnostem se totiž mohla vyrovnat jen otevřenost jeho srdce a duše.

Pro jeho zálibu v modrých věcech mu lidé okolo něj začali říkat Blue a Melvinova hvězda začala pomalu ale jistě stoupat k hudebnímu vrcholu. Ve třinácti letech začal studovat na "McMichael Junior High" a podepsal první smlouvu s Berrym Gordym. A právě v té době také přišel ke svému unikátnímu signifikantnímu hlasovému projevu, který ho charakterizoval po zbytek jeho kariéry a vlastně navždy zapsal do srdcí zástupů posluchačů. Na profesionálním poli se pak prvně prosadil roku 1959, kdy nahrál společně se skupinou The Voice Masters píseň "Need It".

Melvin navštěvoval "Northwestern High", kde se také prvně setkal se svým pozdějším kolegou a velkým životním přítelem, Otisem Williamsem. Blue byl tehdy mírně řečeno jaksi nedotčen dobovými detroitskými způsoby, což pramenilo částečně z jeho vlastní povahy a dílem bylo jistě rovněž způsobeno poněkud přespříliš ochranářským rodinným zázemím. A tak se stalo, že když se s ním chtěl Otis prvně setkat, Melvin utekl, jelikož Williamse pro jeho na svou dobu trochu extravagantní účes považoval za nějakého chuligána, co mám v úmyslu ho zbít, případně i okrást.

Když si konečně vysvětlili co a jak, došlo na jednu z nejlegendárnějších scén všech dob, co se muziky týče. Otis pochopitelně po Melvinovi nechtěl nic menšího, než aby se přidal k němu do kapely. Ale to nebylo tak snadné, jak už jsem zmínil výše, Franklin byl ono klasické bezmezně milované a bedlivě střežené dítě. Williams tedy musel nejprve sebrat odvahu, nasadit slušný výraz ve tváři a jít se představit Melvinově matce (Momma Rose), zatímco Franklin sám se raději schovával za stromem. Skutečně poetický začátek přátelství, jehož jedinečnost spočívá už v tom, že nezaznamenalo jediné vážnější škrábnutí až do Melvinovi smrti.

Franklinův osud byl nakonec doživotně spjat s historií kapely. Stal se její nedílnou součástí a jedním z nejvýraznějších členů vůbec. Navíc byl na to vždy patřičně hrdý a vážil si šance, kterou mu život přihrál. To, co dokázal se svým signifikantním basem zopakovat prakticky u každé nové nahrávky, se často mnohým populárním interpretů dnes podaří dosáhnout jen výjimečně nebo třeba i vůbec ne. A stejně jako odevzdal veškerý svůj talent a schopnosti plně do služeb studiových techniků a producentů při nahrávání nových desek, podával ten nejlepší a naprosto vyrovnaný výkon i během koncertů, které nikdy neopomenul zpestřit nějakým tím hudebním bonbónkem.

Opakovaně byl oceněn výroční "Motown Spirit Award", cenou udělovanou vždy osobě, která představovala nejlepší příklad toho, o čem Motown opravdu byl. Jeho okouzlující a elegantní styl byl modelem pro způsob vystupování, který později zakladatel této společnosti, Berry Gordy, "vnutil" celé skupině.

Během let se u Melvina bohužel projevilo několik zdravotních potíží způsobených intenzivním vystupováním a kariérou vůbec. Na počátku devadesátých let byl již velmi vážně nemocný. Trpěl revmatickou artritidou, diabetem a dalšími chorobami, o kterých se jen zřídkakdy zmiňoval svým přátelům nebo rodině. Během turné po Anglii v roce 1994 už byl nucen během představení užívat kyslíkovou nádrž, kterou měl uschovanou v zákulisí, a rovněž být na a z jeviště dopravován v invalidním vozíku.

Po červenci 1994 už nemohl Franklin dále vystupovat. 17. ledna roku 1995 po sérii záchvatů upadl do bezvědomí, když ho záchranka přivezla do "Cedars-Sinai Hospital" v Los Angeles. Tam zůstal po šest dní, až do své smrti, jejíž příčinou bylo srdeční selhání, aniž by znovu nabyl vědomí.

Ve čtvrtek 23. února 1995 se Melvin Franklin připojil ke svým bývalým kolegům, Paulu Williamsovi, Davidu Ruffinovi a Eddiemu Kendricksovi, na velkém hitswilleském nebi, když svou rodinu, přátele a fanoušky opustil jako čtvrtý, a tedy předposlední, člen legendární klasické sestavy The Temptations. Byl součástí kapely po více než tři desetiletí. Jeho pohřeb se konal v 15:00 v soboru 25. února ve "Forest Lawn Church of the Hills" v "Hollywood Hills" ve státě Kalifornii.

Momma Rose Franklin uschovala některé ze vzpomínek, které byly vyřčeny při Melvinově smutečním obřadu. Berry Gordy například na adresu Franklina řekl: "Můžete procestovat celý svět, zastavit se u každých dveří a zeptat se na Melvina Franklina. Nepodaří se vám ale nalézt nikoho, kdo by o něm řekl cokoli špatného. Byl tím typem člověka, který, když vstoupil do potemnělé místnosti, okamžitě ji celou rozsvítil, a pokud byla rozzářená, stala se jasnější."

Melvinův náhrobek - Další skvělé fotografie naleznete v příslušné sekci mnou pečlivě připravené Galerie.

Detroit a celý svět budou vzpomínat na Melvina pro ty úžasné věci, které dokázal vytvořit svým neuvěřitelným hlasem. Nemělo by být pochyb o tom, že mezi zpěváky je jen málo těch, kteří se s ním mohou rovnat, a snad žádný, který by jej mohl dokonce překonat. V prohlášení, které Otis Williams vydal v den Melvinovi smrti, o něm říká, že: "...bude v mém srdci tak dlouho, jak dlouho budu žít. Vždy bude mým partnerem a v jeho jméně  budou The Temptations pokračovat." Přátelé říkají, že by si to tak Melvin jistě přál.

Franklin byl přežit svou ženou Kimberly, matkou Rose Franklin, pěti dětmi (David English Jr., Davette English, Felicia Johnson, Niquos a LaRissa Douglas), dvěma bratry (Willard zvaný Jiggs a Michael Franklin) a dvěma sestrami (Beverly Miller a Audrey Franklin). Po oznámení Melvinově smrti se objevily početné anonymní poklony v podobě květin na hvězdě náležící skupině na hollywoodském chodníku slávy v Los Angeles.